vědět — to know (facts) | Czech Grammar

Vědět means "to know" in the sense of knowing a fact or piece of information — knowing that something is the case. It is one of two Czech verbs that English collapses into the single word "know"; the other is znát ("to be acquainted with"). Choosing between them correctly is one of the defining tests of whether a learner has internalised Czech rather than translating from English. This page covers vědět's forms and the distinction in detail.

Conjugation — athematic and irregular

Vědět is one of a tiny group of athematic verbs (alongside být, jíst, chtít) whose present tense does not follow any of the regular classes. You simply have to learn it:

Person	Present
já	vím
ty	víš
on / ona / ono	ví
my	víme
vy	víte
oni / ony / ona	vědí

💡

Notice the stem flips: the singular and my/vy forms use the short ví- stem (vím, víš, ví, víme, víte), but the 3rd-person plural reverts to the full věd- stem of the infinitive: vědí. The negative is regular — nevím, nevíš, neví, nevíme, nevíte, nevědí.

Vím, kde to je.

I know where it is.

Víš, kolik je hodin?

Do you know what time it is?

Oni to vědí líp než my.

They know it better than we do.

The everyday workhorse: Nevím

Nevím ("I don't know") is one of the most-used words in spoken Czech — a complete answer on its own, a hedge, a way to buy time. Learn it as a unit.

Kde je nádraží? — Nevím, promiňte.

Where's the station? — I don't know, sorry.

Nevím, jestli přijdu.

I don't know whether I'll come.

What vědět takes: a clause or the neuter "to"

Vědět characteristically introduces a subordinate clause — the content of the knowledge — usually with že ("that"), jestli ("whether"), or a question word (kde, kdo, co, kdy, jak…).

Vím, že máš pravdu.

I know that you're right.

Nevíme, kdy se vrátí.

We don't know when he'll be back.

When the content is already understood from context, vědět takes the neuter pronoun to ("it / that") as its object — Vím to ("I know that"). It does not take a person or thing the way znát does. You cannot *vědět a city or a person.

Já to vím, neopakuj to pořád.

I know that, stop repeating it.

Nevěděl jsem to, díky za informaci.

I didn't know that, thanks for the info. (male speaker)

vědět vs znát — the core distinction

This is the heart of the page. English uses "know" for both; Czech splits them by what kind of object follows:

	vědět	znát
Meaning	know a fact / piece of information	be acquainted / familiar with
What follows	a clause (že / jestli / kde…) or "to"	a direct object in the accusative
Typical object	information, an answer	a person, place, thing, song, language
Example	Vím, kdo to je.	Znám ho.

Look closely at that example pair — it is the clearest demonstration of the split:

Vím, kdo to je.

I know who that is. (I know the fact of his identity)

Znám ho.

I know him. (I'm personally acquainted with him)

You can hold both at once: you might znát a person (have met them) yet not vědět a fact about them — or vědět who a celebrity is without ever having znát-ed them.

Znám Prahu dobře, ale nevím, kde je ta restaurace.

I know Prague well, but I don't know where that restaurant is.

Vím, kdo je ten herec, ale osobně ho neznám.

I know who that actor is, but I don't know him personally.

For a fuller decision guide spanning all four "know"-type verbs, see moci / umět / znát / vědět and the dedicated page on znát.

Past tense

The past uses the l-participle věděl / věděla / vědělo plus the auxiliary být, dropped in the third person.

Subject	Past form
já (m.) / (f.)	věděl jsem / věděla jsem
ty (m.) / (f.)	věděl jsi / věděla jsi
on / ona / ono	věděl / věděla / vědělo
my (m.) / (f.)	věděli jsme / věděly jsme
vy (m.) / (f.)	věděli jste / věděly jste
oni / ony / ona	věděli / věděly / věděla

Věděl jsem, že to nedopadne dobře.

I knew it wouldn't turn out well. (male speaker)

Věděla jsi o tom?

Did you know about it? (female addressee)

Future tense

Vědět is imperfective; the future is budu vědět and so on.

Person	Future
já	budu vědět
ty	budeš vědět
on / ona / ono	bude vědět
my	budeme vědět
vy	budete vědět
oni / ony / ona	budou vědět

Zítra už budu vědět víc.

By tomorrow I'll know more.

Imperative

The imperative věz / vězte ("know!") survives only in literary or set-phrase contexts (literary). In ordinary speech you would not command someone to know something; you would say Vezmi na vědomí, že… or rephrase entirely.

Věz, že na tebe nikdy nezapomenu.

Know that I'll never forget you. (literary)

Common mistakes

❌ Vím Prahu.

Wrong: vědět cannot take a place as a direct object.

✅ Znám Prahu.

Correct: use znát with people, places, and things.

❌ Znám, že je doma.

Wrong: znát cannot introduce a 'že' clause.

✅ Vím, že je doma.

Correct: a fact-clause needs vědět.

❌ Oni vědějí odpověď.

Wrong: the 3rd-person plural is not *vědějí.

✅ Oni vědí odpověď.

Correct: 'they know' is vědí.

❌ Vím ho.

Wrong: you can't 'vědět' a person.

✅ Znám ho. / Vím, kdo to je.

Correct: 'I know him' is Znám ho; 'I know who he is' is Vím, kdo to je.

Key takeaways

vědět = know a fact; conjugation is athematic: vím, víš, ví, víme, víte, vědí.
It takes a clause (Vím, že…) or the neuter pronoun to (Vím to) — never a person or place.
For people, places, and things, use znát instead.
Nevím ("I don't know") is everyday vocabulary in its own right.

Now practice Czech

Reading grammar gets you part of the way. The exercises are where it sticks — free, no signup needed.

Start learning Czech→