ončó

おんちょう tón, intonácia /// Slovní přízvuk (アクセント) • melodický, „tónový“ (pitch accent, 高低アクセント) – vs. důrazový / dynamický (stress accent), tónový (tonal accent)– vnímán jako sled relativně vyšších a nižších tónů na mórách • dále jako: H = high tone, L = low tone– místo přízvuku = móra s H, po které následuje prudký pokles tónu • pohyblivý – vs. pevný – mění se v důsledku zapojování slov do větných úseků, při připojení některých partikulí, afixů, skládání slov, s ohledem na intonaci, ... • zákl. pravidlo pro lexikální přízvuk v tok. dialektu: 1) Přiděl všem mórám daného slova H. 2) Přiděl L všem mórám, kt. následují po poklesu tónu.- Slovo může obsahovat jen 1 pokles tónu.- Po poklesu tónu se již nikdy tón ve slově nezvýší. 3) Přiděl L první móře, pokud má druhá móra H.