haku , móra拍 , モーラ
はく/モーラ /// • např.: ka.n.to.ku, so.k.ku.ri, o.ka.a.sa.n, to.o.kjo.o, a.i
• rytmická jednotka
• intuitivní jednotka řečového rytmu
• nejkratší jednotka řeči vymezující úsek v reálném průběhu artikulace
z hlediska (vnímání) jeho trvání v čase– využívaná např. jako metrum v poezii (haiku, tanka, …), při
zpěvu, při některých jaz. procesech (např. slovní přízvuk,
krácení slov, rendaku, …)– mluvčí vnímají móry jako izochronní (= mající +- stejnou délku) –tzv. nezávislé móry (自立拍, džiricu haku)
• CV (te, ki, kja, …), V (a, i, …)
• tvoří tzv. lehké/krátké slabiky
• mohoutvořit samostatná slova
• tzv. speciální móry (特殊拍, tokušuhaku)
• /N/(撥音, hacuon; nazála /N/), ka.n
.to.ku
• /Q/ (促音, sokuon; 1. část geminované C), so.k
.ku.ri
.sa.n, ka.i
• /V/ (2. část dlouhé V nebo 2. část diftongu), o.ka.a
• připojují se k nezávislým mórám a společně tvoří
těžké/dlouhé slabiky
• v tok. jap. ne
mohou být nositelkami přízvuku struktura mór v jap.:
• otevřené (= obsahují jen V nebo končí na V) – V (a
.ka.i; vč. speciálních mór V: o.ka.a– CV (ka
.ku
), CjV (kja
.ku)
• zavřené (= obsahují jen C) – /N/ (ka.n
.to.ku)– /Q/ (ka.t
.ta)
.sa.n, a.ka.i
→jap. = jazyk s převážně otevřenými mórami